Rozsvěcujeme významná místa českých měst

Děkujeme za podporu a symbolické nasvícení fialovou barvou významných objektů:

- statutárnímu městu Chomutov za nasvícení Městského divadla Chomutov

- městu Jirkov za nasvícení zámku Červený Hrádek

- statutárnímu městu Most za nasvícení hradu Hněvín

- statutárnímu městu Ústí nad Labem za nasvícení kostela Nanebevzetí Panny Marie 

- hlavnímu městu Praha za nasvícení Žižkovské věže (TVPM) 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O několik slov o Fibromyalgii jsme požádali MUDr. Jana Procházku, Ph.D.

FIBROMYALGIE je dalším příkladem „blbých nemocí“.

Jedná se o onemocnění postihující převážně ženy a projevuje se chronickými bolestmi pohybového aparátu popisovanými ve všech oblastech těla a doprovázenými zejména ranní únavou, poruchami spánku, depresí apod. Příčina tohoto onemocnění se stále zkoumá, jasně se však zdá, že se jedná o chybné bolestivé vnímání a reakce na nebolestivé podněty na úrovni mozkové kůry (tzv. centrální senzitizace, disinhibice a facilitace), nejde tedy o onemocnění svalů, jak se dříve myslelo a nazývalo „svalovým revmatismem“ apod.

V poslední době se označuje jako „třetí typ bolesti“ – bolest neuroplastická (k bolesti nociceptivní a neuropatické). Protože jde o poruchu zpracování na úrovni mozkové kůry, i zde mají hlavní místo „pain-modulátory“, tzn. antidepresiva a antikonvulziva. Přesto ale zkoušíme centrální senzitizaci ovlivňovat prostřednictvím obstřiků do bolestivých míst, i zde se zajímavými výsledky.

MUDr. Jan Procházka, Ph.D.

Vedoucí lékař Centra léčby chronické bolesti při KAPIM

Krajská zdravotní a.s., Masarykova nemocnice o.z.

Ústí nad Labem

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

První divadelní setkání Pacientské organizace CHRONICKÁ BOLEST, z.s.

První společné setkání Pacientské organizace CHRONICKÁ BOLEST, z.s. proběhlo na divadelním představení HovoryW našeho ambasadora Jiřího Wericha Petráška, Pavla Mészárose a Otakara Brouska ml.

Byl to večer, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Už od prvních chvil panovala veselá a přátelská atmosféra, díky které jsme si mohli společně užít krásný večer. Úvodní slova Jiřího Wericha Petráška, ve kterých s upřímností vyjádřil, jak velkou ctí je pro něj stát po našem boku jako ambasador, nás dojala a zahřála u srdce.❤️

Děkujeme všem, kteří dorazili, za milou společnost, podporu a skvělou energii během celého večera. Bylo krásné vidět, kolik lidí spojila dobrá nálada. Velké poděkování patří i všem účinkujícím. ✨"

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Divadelní představení s naším ambasadorem Jiřím Werichem

🎭Zveme vás na první setkání Pacientské organizace CHRONICKÁ BOLEST, z.s, které se uskuteční při příležitosti divadelního představení za účasti našeho ambasadora Jiřího Wericha Petráška 6. května 2026 v Hazlově.

Vstupenky do prvních řad vám rádi zajistíme po připsání platby na účet spolku (najdete na našem webu), do poznámky, prosím, uveďte své jméno a počet vstupenek. Alternativně si je můžete objednat sami podle informací uvedených v přiloženém letáčku.

Těšíme se na setkání s vámi.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Spolupráce s Masopust, z.s.

Včera jsme učinili důležitý krok směrem k užší spolupráci se spolkem Masopust, z. s., který podporuje seberealizaci u lidí s handicapem. Toto partnerství vnímáme jako příležitost k rozvoji nových aktivit, posílení komunitního života a realizaci společných projektů.

Zástupkyně obou organizací vyjádřily podporu této iniciativě a shodly se na společné vizi další spolupráce.

Věříme, že vzájemná spolupráce přinese řadu inspirativních nápadů i hodnotných zážitků pro širokou veřejnost. Těšíme se na společnou cestu a na vše, co se nám společně podaří vytvořit.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

NA OTÁZKY, PROČ CHRONICKÁ BOLEST NUTÍ ČLOVĚKA HLEDAT SMYSL TAM, KDE HO DŘÍV NEHLEDAL, ODPOVÍDÁ MISIOLOG ONDŘEJ SYROVÝ

Jak byste z duchovního hlediska popsal chronickou bolest?

Chronickou bolest bych z duchovního hlediska popsal jako něco, co člověka zasahuje úplně celého. Pokud vycházíme z jádra psychologie, tak lidská osobnost se skládá z bio-psycho-sociálno-spirituálního. Na tu poslední často zapomínáme, ale je stejně klíčová jako všechny ostatní. Nejde jen o tělo. Fyzická bolest postupně ovlivní myšlení, vztahy, víru i to, jak člověk vidí sám sebe a svůj život. Často se rozpadnou jistoty, na které byl zvyklý, a najednou stojí před otázkami, na které není jednoduchá odpověď. V určitém momentu už nejde jen o to bolest vydržet nebo ji zmírnit, ale o to, jak s ní žít. A právě tam se otevírá duchovní rovina – kdy člověk hledá smysl, oporu a nějaký vnitřní způsob, jak tu situaci unést.

Které potřeby se u osob trpících chronickým onemocnění objevují z hlediska existenciálního a duchovního prožívání?

Velmi silná je potřeba, aby věci dávaly aspoň nějaký smysl. Lidé se ptají, proč se to děje právě jim, jestli jejich život má ještě hodnotu, jestli má vůbec cenu něco plánovat. Dále je tam velká potřeba přijetí – přijmout sebe v nové situaci, kdy už člověk třeba nemůže fungovat jako dřív. S tím souvisí i potřeba důstojnosti, protože nemoc často bere soběstačnost. Hodně důležitá je i naděje, ale ne ve smyslu „bude to dobré“, spíš jako schopnost nějak pokračovat, i když to dobré třeba nebude. A pak také potřeba být vyslyšený – mít prostor říct i věci, které nejsou hezké, jako je vztek, zklamání nebo pochybnosti.

V jakých rovinách je možné pracovat s tématem smyslu utrpení v kontextu dlouhodobé bolesti?

Určitě to není o tom dát člověku nějaké hotové vysvětlení. Spíš jde o to hledat spolu s ním. Na jedné rovině je to hodně osobní – co to znamená pro jeho život, co to s ním dělá. Pak je tam rovina vztahů, protože bolest mění vztahy s ostatními. Někdy je pro člověka těžké přijímat pomoc, jindy naopak zažívá osamění. A pak je tu rovina víry – jak se mění pohled na duchovní hodnoty (nemusí se jednat vždy o křesťanství), ale také na spravedlnost, na to, co vlastně očekáváme od života. Důležité je netlačit na to, že utrpení „musí mít smysl“. Někdy ho člověk najde, někdy ne. Spíš jde o to, aby ho ta bolest úplně nerozložila

V čem spočívají limity duchovní péče při práci s chronickou bolestí?

Duchovní péče nemůže zcela nahradit lékaře, byť spiritualita a psychosomatika může být v léčbě klíčová. Z hlediska motivace a přístupu k sobě samému může mnohdy předčit i vyslovený ortel. Limitem duchovní péče je však to, že může sklouznout k převysvětlování jako důsledek něčeho, což může být pro člověka spíš zraňující. Další limit je v tom, že některé situace jsou prostě odborně náročné – třeba deprese nebo úzkosti – a tam je potřeba spolupracovat s dalšími profesemi. Duchovní či pastorační pracovník by měl vědět, kdy už nestačí jen doprovázet.

Jaké nároky tato forma doprovázení klade na osobnost a spiritualitu mentora při duchovním doprovázení?

Je to hodně náročné v tom, že člověk musí unést bezmoc. Nemůže všechno spravit, nemůže bolest odstranit. Potřebuje trpělivost a schopnost být s druhým i ve chvíli, kdy se nic nelepší. To není jednoduché. Důležitá je i vlastní víra nebo spiritualita – ale ne taková, která má na všechno odpověď a je tendenční, spíš taková, která unese i otázky a nejistotu. A pak taky schopnost sebereflexe, aby duchovní či spirituál nevkládal do druhého své vlastní potřeby nebo představy. Nutno si také

definovat, kdo by měl duchovní péči poskytovat a v jakém směru. Je to strašně široký pojem. Za mě osobně nestačí pouze lidskost, ale měl by mít i jisté odborné znalosti v té oblasti, aby věděl v čem daném onemocnění spočívá.

Které směry dalšího rozvoje a vzdělávání jsou důležité v takové duchovní péči?

Z hlediska křesťanství, což je můj směr, stále razím, že duchovní a pastorační pracovníci by neměli mít pouze teologické vzdělání, ale také psychosociální propedeutiku, která pomůže se zorientovat v systémech společnosti pro pacienty a orientuje se ve službách pro ně určené.

Kde lze vymezit hranice mezi duchovní, psychologickou, sociální a zdravotní péčí v této oblasti?

Stejně tak jako v každé jiné oblasti - lékař řeší tělo, psycholog psychiku, sociální pracovník sociální vazby, a duchovní všechny tyto oblasti dohromady a komplexně. Mnohdy je duchovním tzv. gatekeeperem, který otevírá daný problém a směřuje pacienta k jinému odborníkovi či mu dělá průvodce. Duchovní by měl poznat, kdy už jde o problém, na které mu jeho kompetence nestačí.

Vy se věnujete jako sociální pracovník a speciální pedagog mnoha cílovým skupinám, u jakých vnímáte duchovní doprovázení za nejpodstatnější?

To nelze říci. Myslím, že naprosto všude má svůj význam. Nicméně jsem původně etoped, a v této oblasti jsem se věnoval i lidem na okraji společnosti, a tam bych řekl, že duchovno bylo jedním ze základních pilířů resocializace. Lidé byli zklamáni z materiálního světa a naději viděli právě v duchovních hodnotách. Zkrátka duchovní doprovázení je důležité všude tam, kde nejde jen o praktický problém, ale o otázku smyslu a identity. Často to nejsou ani lidé, kteří by se označovali za věřící, ale přesto řeší velmi hluboké otázky.

Ve Vaší nové odborné publikaci „Duchovní péče husitů v pomáhajících profesích“ jste se věnoval také tématu chronicky nemocných. Jak probíhal výzkum?

Výzkum byl založený hlavně na rozhovorech s odborníky z praxe. V této oblasti bych zmínil farářku Vladimíru Drdovou, která léta v Roztokách vede Svaz postižených civilizačními chorobami. Ve výzkumu šlo o to pochopit, jak lidé vnímají duchovní péči v reálných situacích, ne jen teoreticky. Zajímalo mě, jaké mají chronicky nemocní potřeby, jak s nimi duchovní pracují a kde jsou hranice téhle péče. Ukázalo se, že nemoc zasahuje člověka mnohem víc než jen fyzicky a že duchovní péče má smysl právě tehdy, když je citlivá a propojená s další pomocí. Zároveň se ukázalo, že v téhle oblasti je pořád prostor pro lepší vzdělávání a větší propojení oborů.

Ondřej Syrový je misiolog a speciální pedagog, který se dlouhodobě věnuje propojení spirituality a sociální praxe. Vystudoval misiologii na Vysoké škole svaté Alžběty a na Husitském institutu teologických studií v Praze a speciální pedagogiku na Univerzitě Jana Amose Komenského. Ve své odborné i publikační činnosti se zaměřuje na duchovní péči v kontextu současné společnosti, zejména na její uplatnění v pomáhajících profesích a při práci s lidmi v náročných životních situacích. V roce 2026 mu vyšla odborná publikace Duchovní péče husitů v pomáhajících profesích, v níž reflektuje význam spirituality v mezioborové pomoci.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ze sympozia v Brně

Naše předsedkyně se zúčastnila XVI. sympozia o léčbě bolesti s mezinárodní účastí v Courtyard by Marriot Brno, kde se setkala s významnými lékaři, kteří se zabývají chronickou bolestí. Navázané kontakty pomáhají rozvíjet naši činnost a přinášet vám nové možnosti úlevy.

Máte zájem být u toho s námi, získávat nové zkušenosti a podílet se na zajímavých projektech? Přidejte se k nám do Pacientské organizace CHRONICKÁ BOLEST – rádi vás přivítáme mezi našimi členy 💙

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přejeme vám všem krásné a klidné Velikonoce plné naděje a radosti.

K tomuto přání se s vděčností připojuje celý tým Pacientské organizace Chronická bolest.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Naše předsedkyně se s námi podělila o krásnou a dojemnou zprávu:

V prosinci 2022 darovala své vlasy charitativní organizaci Nové Háro – a nyní jí přišel e-mail s informací, že z nich byla vyrobena paruka pro malou holčičku. Součástí zprávy byla i její fotografie.

Tento okamžik přinesl obrovskou radost, dojetí a pocit, že i zdánlivě malý čin může mít obrovský dopad na život někoho jiného. Vidět konkrétní tvář a vědět, že právě tento dar pomohl vykouzlit úsměv, je něco opravdu výjimečného.

Pokud o podobné pomoci někdy uvažujete, možná je právě teď ten správný čas. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z lékařského sympozia

Přinášíme ohlédnutí za 15. ročníkem Severočeských algeziologických dnů, který se konal v prostorách Clarion Congress Hotel Ústí nad Labem. Minulý týden jsme se této významné odborné akce zúčastnili a měli jsme příležitost představit téměř celý rok činnosti naší pacientské organizace.

Na našem vystoupení jsme shrnuli klíčové projekty, aktivity i dosažené výsledky, které přispívají ke zlepšení podpory pacientů i povědomí o jejich potřebách. Účast na sympoziu pro nás byla cennou příležitostí k setkání s odbornou veřejností, sdílení zkušeností a navázání nové spolupráce.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bolavý Ferda je oficiálně na světě!

Po půlročním úsilí se nám konečně podařilo získat schválení ochranné známky pro symbol naší pacientské organizace.

Předsedkyně s místopředsedou mu pracovně začali říkat Bolavý Ferda – a už mu to zůstalo.

Takže, Bolavý Ferdo, tímto Tě oficiálně vítáme v CHRONICKÉ BOLESTI.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Odborným garantem naší pacientské organizace je Společnost pro studium a léčbu bolesti, respektovaná odborná instituce v oblasti diagnostiky a léčby bolesti.

Tato spolupráce je pro nás závazkem k vysoké odbornosti, kvalitě a odpovědnému přístupu ke každému, komu pomáháme.

Odkaz na úplný náhled příspěvku:

https://www.facebook.com/photo?fbid=122231112764352526&set=a.122113487342352526

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Máme nový QR kód
QR kód je grafický kód, který po naskenování přesměruje na web Pochob.cz. Používáme jeden společný QR kód napříč všemi materiály, aby byl odkaz vždy aktuální.

Postup:

1. Fotoaparát / čtečka QR

2. Namířit na kód

3. Automatické otevření webu

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

NA OTÁZKY K MÍŠNÍ STIMULACI ODPOVÍDÁ

 MUDr. Jan Procházka, Ph.D.

Vedoucí lékař Centra léčby chronické bolesti při KAPIM

Krajské zdravotní a.s., Masarykova nemocnice o.z.

Ústí nad Labem

Míšní stimulace (SCS – Spinal Cord Stimulation)

Vědeckotechnický rozvoj probíhá samozřejmě i v medicíně.

Mezi nejmodernější a vysoce účinné metody léčby chronických bolestí patří tzv. míšní stimulace. Znamená to zavedení malé krabičky (generátoru) pod kůži, obvykle na zadku nebo břiše, a 1 až 2 elektrod do páteře. Připomíná to principem kardiostimulátor, ale elektrody nejsou v srdci, ale v páteři položené na míše. Zavádí se obvykle do bederní páteře, u některých diagnóz se mohou umístit i do krční páteře. Zavedený generátor pak vysílá slabé elektrické impulsy na míchu, čímž potlačí vnímání bolesti. Neřeší to tedy vlastní chorobu, pouze to potlačí hlavní příznak, tedy chronickou bolest.

Tento vysoce specializovaný způsob léčby provádějí pouze vybraná pracoviště, v České republice je v současné době 11 center: v Praze 5 (ÚVN Střešovice, FN Motol, Nemocnice Na Homolce, 1.LF na Karlově náměstí a FN Královské vinohrady), FN Plzeň, MN Ústí nad Labem, FN Brno, FN Olomouc, FN Ostrava a BN Zlín.

Tento léčebný systém se zavádí operačně, ale cesta k němu je poměrně dlouhá a spletitá. Tato poměrně nákladná metoda je vyhrazena pouze pro vybrané diagnózy schválené odbornou společností a zdravotními pojišťovnami a před rozhodnutím musí být vyčerpány jiné léčebné možnosti (buď jako neúčinné nebo pacientem špatně snášené). Pacient musí také projít celou řadou dalších vyšetření, které vyloučí jednak ještě jiné možnosti léčby a jednak kontraindikace k zavedení na straně pacienta. Poslední slovo nakonec má algeziolog, který výkon provede a nese tím svůj díl odpovědnosti.

Operace probíhá obvykle ve 2 dobách. Při první fázi operace se zavedou elektrody do páteře na vybrané místo a připojí se zevní stimulátor, který má pacient připevněný na boku. Tato fáze probíhá pouze v místním znecitlivění, aby pacient mohl s operatérem komunikovat a pomoci tak přesnému umístění elektrod. Následuje testovací období, během kterého pacient zkouší různé režimy stimulace. Pokud se pacientova bolest sníží alespoň o polovinu, následuje druhá fáze, tentokrát již v celkové narkóze, kdy se odpojí dočasný zevní stimulátor a připojí se definitivní generátor umístěný pod kůží, takže z pacienta již „nic nečouhá ven“. Pokud pacient úlevu nemá, elektrody se jednoduše vytáhnou ven.

Pacient dostane svůj ovladač, kterým si bude přístroj zapínat a vypínat, případně měnit nastavené programy nebo zesilovat či snižovat intenzitu stimulace. Nadále bude pod kontrolou algeziologa, který musí pravidelně kontrolovat správnou funkci přístroje, případně provede úpravu nastavených stimulačních programů.

Po zahojení operačních ran a stimulačního systému v páteři se cca po 2 měsících může vrátit zpět do práce a začít snižovat dávky léků proti bolesti, což bylo a stále je hlavním smyslem této léčebné metody.

Míšní stimulace není však jedinou takovouto metodou. Elektrody je možné umístit i na jiná místa a sem cílit elektrické impulsy: přímo na periferní nerv (tzv. periferní nervová stimulace), na mozkovou kůru (mozková korová stimulace), do podkorových mozkových center (hluboká mozková stimulace) atd.

FAQ (často kladené otázky):

Ve své praxi se setkávám s celou řadou dotazů ze strany pacientů, zde je nabízím i s odpověďmi, které jsem konzultoval i se zástupcem firmy, která tyto stimulátory vyrábí:

Bude pro mne tato operace nést do budoucna nějaká omezení?

Ano, při některých aktivitách hrozí v době cca 2 měsíce od operace dislokace (změna polohy) elektrod v páteři. Cca po 2 měsících jež bývá elektroda v páteřním kanálu poměrně bezpečně fixována (zajištěna) jizvou.

Jsou nějaké fyzické aktivity, případně pohyby či polohy těla, které nebudu moci vykonávat?

Ano – z výše uvedeného důvodu: prudké předklony, poskakování, tělesné vibrace, pády, prudké změny polohy těla

Převedeno na příklady sportu:

chůze / treková – ano, běhání – raději NE,

lyže: běžky – ano, sjezd v boulích – NE,

cyklo: silníční – ano, treky v terénu – NE,

tenis, basket, i další míčové hry – NE,

trampolína – NE,

plavání – ano

horolezectví, parašutismus – NE

prudké předklony (prostná cvičení apod.) – raději NE

Mohu s SCS podstupovat různá zdravotní vyšetření, např. rentgen, CT atd.?

Všechna vyšetření kromě magnetické resonance jsou bez rizik.

Magnetická resonance (MRI) pouze u přístrojů a systémů kompatibilních s MRI (bývá uvedeno na systému, ví to implantující pracoviště. Maximální intenzita MRI je do 1.5 Tesla. Stimulátor se musí přepnout do Režimu MRI („MRI Mode“)

Jak postupovat v případě jiných lékařských výkonů, je možné, že díky implantovanému stimulátoru mi nebude možné provést jinou potřebnou operaci?

Při operacích, kde bývá nutné ošetřovat zdroje krvácení elektrickým obloukem, bezpečná je pouze tzv. bipolární elektrokoagulace. Pokud je nezbytné použít tzv. monopolární elektrokoagulaci, je třeba stimulátor „zablokovat“ pomocí magnetu a poté restartovat.

Je možná porucha stimulátoru nebo jeho poškození nějakou činností, např. pádem či úrazem? Pokud by se tak stalo, je možná reoperace? Pokud bych zavinil/a neúmyslné poškození stimulátoru nebo jeho ovladače, budu nucen/a uhradit škodu?

Ano. Úmyslné poškození hradí pacient, neúmyslné jde z pojistky. Poškozený přístroj se musí explantovat (vyndat)

Hrozí pokles kladných účinků této léčby, případně plná neúčinnost stimulátoru na mé bolesti? V případě, že míšní stimulátor přestal potlačovat mé bolesti, je možné ho z páteře vyjmout?

Ano. Ale většinou je možné softwarově upravit nastavení stimulačních režimů, aby byl efekt co nejoptimálnější.

Jak dlouhá je rekonvalescence po SCS? Jaký je pooperační průběh?

Přibližně 2 měsíce.

Jakou životnost má implantovaný stimulátor?

Záleží jednak na tom, jedná-li se o stimulátor s baterií nebo nabíjitelný, a jednak hlavně na nastavení stimulace. Obecně platí, že čím častěji pacient stimuluje a s vyšší intenzitou, tím se dříve vybije. Ale při „normálním“ používání vydrží i ty bateriové okolo 10 let.

Mohu s SCS cestovat letadlem a procházet bezpečnostním zařízením?

Ano. V bezpečnostním rámu budete „pískat“, ale prokážete se kartičkou (v anglickém jazyce), že máte implantovaný přístroj. To samé platí např. u soudu nebo na některých koncertech či sportovních událostech.

Kudy mi bude do těla zaveden kompletní stimulační systém?

Elektrody jsou v páteřním kanálu (nikoli v míše a položené na míše), kabely vedou pod kůží, vlastní stimulátor obvykle bývá na hýždi (na zadku), někdy se umístí na břicho. V každém případě se nebojte, nic z těla „nečouhá ven“.

Je nějaké omezení v řízení dopravních prostředků? Např. musí být zařízení vypnuté při vykonávání těchto činností?

Nadprahovou - tonickou stimulaci při řízení dopravních prostředků vypínat. Při otočení hlavy nebo přejetím nerovnosti na silnici se může změnit poloha elektrody vůči páteři a intenzita stimulace se může nečekaně skokově zvýšit, čehož se můžete polekat.

Po rekonvalescenční době po SCS, kdy jsou již stimulační programy optimalizovány a přizpůsobeny vaším potřebám, můžete na řízení dopravních prostředků používat podprahové režimy, u kterých nehrozí riziko náhlého vylekání v důsledku zvýšení intenzity stimulace.

Mohu s SCS navštěvovat saunu, solárium a podobné aktivity? Nehrozí přehřátí stimulátoru nebo jeho poškození?

Ano. Stimulátoru má tepelnou pojistku a při zvýšení teploty se automaticky vypne. Po poklesu teploty se opět automaticky zapne.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přejeme vám klidné, láskou a porozuměním naplněné sváteční chvíle.

K tomuto přání se s vděčností připojuje celý tým Pacientské organizace Chronická bolest.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PÍŠÍ O NÁS V BLESKU

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bolesti zad

Bolesti zad patří mezi nejčastější onemocnění, která jsou důvodem k pracovní neschopnosti. Podle celosvětových údajů 60-80% dospělých alespoň jednou za život prožijí epizodu bolestí zad. Roční prevalence se uvádí mezi 15 až 45%. V tomto případě se ale obvykle jedná o bolest akutní, tzn. která buď po klidovém režimu následovaném fyzioterapií nebo po krátkodobé léčbě ustoupí a pacient se opět může vrátit do pracovního procesu a k běžným denním aktivitám. Více než polovina bolestí zad během 4 až 6 týdnů odezní bez následků. Nicméně 3 až 7% populace trpí bolestmi zad dlouhodobě i přes léčbu. Pokud bolest takto trvá déle než 3 až 6 měsíců, hovoříme o chronické bolesti zad.

Ovšem nikoli každé, byť chronické bolesti zad jsou způsobené „vyhřezlou plotýnkou“. Naprostá většina těchto chronických bolestí zad – uvádí se až 80%, tedy u 4 z 5 pacientů – je bolest funkčního původu, to znamená ochabnutím svalů držících trup ve vzpřímené poloze (tzv. svalová dysbalance) s následnými funkčními blokádami, obvykle malých meziobratlových kloubů nebo křížového skloubení. Pouze zbývajících 20% má nějaký organický podklad, který je vidět na rentgenových vyšetřeních páteře (od běžného RTG vyšetření, přes CT vyšetření až po magnetickou rezonanci MRI apod.). I zde častěji bývají příčinou potíží degenerativní změny (tedy následky „opotřebení“ páteře), často v kombinaci s nadhmotností. Z uvedeného vyplývá, že výhřez meziobratlové ploténky patří až mezi méně časté příčiny bolestí zad (závažný strukturální podklad bolestí zad se nachází v méně než 1% případů bolestí zad).

Nejčastěji se bolesti zad projeví v bederní oblasti, méně často v krční oblasti a zcela minimálně v hrudní oblasti zad.

Základním lékařem prvního kontaktu pro léčbu bolestí zad je všeobecný praktický lékař. Ten při vyšetření musí rozhodnout, jedná-li se o tzv. (1) nespecifické bolesti zad, případně (2) bolesti zad s neurologickým postižením (ochrnutí nebo necitlivost na končetinách, potíže s močením) nebo (3) specifické bolesti zad (podezření např. na zánět, úraz, nádor apod.).

V léčbě akutních bolestí zad se vždy využívají běžně dostupné léky na bolest (analgetika), obvykle paracetamol, případně paracetamol dohromady s nesteroidním antirevmatikem (NSA, např. ibuprofen, diklofenak, naproxen, nimesulid apod). Tato nesteroidní antirevmatika (NSA) jsou sice účinná, nicméně mají celou řadu omezení až kontraindikací. Nejsou vhodná u pacientů starších 65 let, u kardiaků, u pacientů s onemocněním žaludku nebo ledvin, u pacientů užívajících léky „na ředění krve“, léky na snížení krevního tlaku, některá antidepresiva atd. Doba jejich užívání by neměla přesáhnout 7 dnů. Pokud bolest přetrvává, je možné zahájit léčbu pomocí tzv. opioidů, tzn. léků s mechanismem účinku podobným jako má morfin. Tato léčba je již ale obvykle vyhrazena pro bolesti chronické. V některých případech u některých typů bolesti se analgetika kombinují s dalšími léky, obvykle s některými antidepresivy nebo některými léky proti epilepsii.

Důležitý je též pohybový režim. U akutních bolestí zad se nyní doporučuje klid po dobu jen asi 2 dnů, poté se tělo postupně zatěžuje běžnými denními aktivitami. Nezbytnou součástí i jako prevence recidivy bolestí zad by mělo být každodenní cvičení pacienta.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

S LASKAVÝM SVOLENÍM MUDr. Jana Procházky, Ph.D.

Vedoucího lékaře Centra léčby chronické bolesti při KAPIM

Krajské zdravotní a.s., Masarykova nemocnice o.z.

Ústí nad Labem