Máme nový QR kód
QR kód je grafický kód, který po naskenování přesměruje na web Pochob.cz. Používáme jeden společný QR kód napříč všemi materiály, aby byl odkaz vždy aktuální.
Postup:
1. Fotoaparát / čtečka QR
2. Namířit na kód
3. Automatické otevření webu
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
NA OTÁZKY K MÍŠNÍ STIMULACI ODPOVÍDÁ
MUDr. Jan Procházka, Ph.D.
Vedoucí lékař Centra léčby chronické bolesti při KAPIM
Krajské zdravotní a.s., Masarykova nemocnice o.z.
Ústí nad Labem
Míšní stimulace (SCS – Spinal Cord Stimulation)
Vědeckotechnický rozvoj probíhá samozřejmě i v medicíně.
Mezi nejmodernější a vysoce účinné metody léčby chronických bolestí patří tzv. míšní stimulace. Znamená to zavedení malé krabičky (generátoru) pod kůži, obvykle na zadku nebo břiše, a 1 až 2 elektrod do páteře. Připomíná to principem kardiostimulátor, ale elektrody nejsou v srdci, ale v páteři položené na míše. Zavádí se obvykle do bederní páteře, u některých diagnóz se mohou umístit i do krční páteře. Zavedený generátor pak vysílá slabé elektrické impulsy na míchu, čímž potlačí vnímání bolesti. Neřeší to tedy vlastní chorobu, pouze to potlačí hlavní příznak, tedy chronickou bolest.
Tento vysoce specializovaný způsob léčby provádějí pouze vybraná pracoviště, v České republice je v současné době 11 center: v Praze 5 (ÚVN Střešovice, FN Motol, Nemocnice Na Homolce, 1.LF na Karlově náměstí a FN Královské vinohrady), FN Plzeň, MN Ústí nad Labem, FN Brno, FN Olomouc, FN Ostrava a BN Zlín.
Tento léčebný systém se zavádí operačně, ale cesta k němu je poměrně dlouhá a spletitá. Tato poměrně nákladná metoda je vyhrazena pouze pro vybrané diagnózy schválené odbornou společností a zdravotními pojišťovnami a před rozhodnutím musí být vyčerpány jiné léčebné možnosti (buď jako neúčinné nebo pacientem špatně snášené). Pacient musí také projít celou řadou dalších vyšetření, které vyloučí jednak ještě jiné možnosti léčby a jednak kontraindikace k zavedení na straně pacienta. Poslední slovo nakonec má algeziolog, který výkon provede a nese tím svůj díl odpovědnosti.
Operace probíhá obvykle ve 2 dobách. Při první fázi operace se zavedou elektrody do páteře na vybrané místo a připojí se zevní stimulátor, který má pacient připevněný na boku. Tato fáze probíhá pouze v místním znecitlivění, aby pacient mohl s operatérem komunikovat a pomoci tak přesnému umístění elektrod. Následuje testovací období, během kterého pacient zkouší různé režimy stimulace. Pokud se pacientova bolest sníží alespoň o polovinu, následuje druhá fáze, tentokrát již v celkové narkóze, kdy se odpojí dočasný zevní stimulátor a připojí se definitivní generátor umístěný pod kůží, takže z pacienta již „nic nečouhá ven“. Pokud pacient úlevu nemá, elektrody se jednoduše vytáhnou ven.
Pacient dostane svůj ovladač, kterým si bude přístroj zapínat a vypínat, případně měnit nastavené programy nebo zesilovat či snižovat intenzitu stimulace. Nadále bude pod kontrolou algeziologa, který musí pravidelně kontrolovat správnou funkci přístroje, případně provede úpravu nastavených stimulačních programů.
Po zahojení operačních ran a stimulačního systému v páteři se cca po 2 měsících může vrátit zpět do práce a začít snižovat dávky léků proti bolesti, což bylo a stále je hlavním smyslem této léčebné metody.
Míšní stimulace není však jedinou takovouto metodou. Elektrody je možné umístit i na jiná místa a sem cílit elektrické impulsy: přímo na periferní nerv (tzv. periferní nervová stimulace), na mozkovou kůru (mozková korová stimulace), do podkorových mozkových center (hluboká mozková stimulace) atd.
FAQ (často kladené otázky):
Ve své praxi se setkávám s celou řadou dotazů ze strany pacientů, zde je nabízím i s odpověďmi, které jsem konzultoval i se zástupcem firmy, která tyto stimulátory vyrábí:
Bude pro mne tato operace nést do budoucna nějaká omezení?
Ano, při některých aktivitách hrozí v době cca 2 měsíce od operace dislokace (změna polohy) elektrod v páteři. Cca po 2 měsících jež bývá elektroda v páteřním kanálu poměrně bezpečně fixována (zajištěna) jizvou.
Jsou nějaké fyzické aktivity, případně pohyby či polohy těla, které nebudu moci vykonávat?
Ano – z výše uvedeného důvodu: prudké předklony, poskakování, tělesné vibrace, pády, prudké změny polohy těla
Převedeno na příklady sportu:
chůze / treková – ano, běhání – raději NE,
lyže: běžky – ano, sjezd v boulích – NE,
cyklo: silníční – ano, treky v terénu – NE,
tenis, basket, i další míčové hry – NE,
trampolína – NE,
plavání – ano
horolezectví, parašutismus – NE
prudké předklony (prostná cvičení apod.) – raději NE
Mohu s SCS podstupovat různá zdravotní vyšetření, např. rentgen, CT atd.?
Všechna vyšetření kromě magnetické resonance jsou bez rizik.
Magnetická resonance (MRI) pouze u přístrojů a systémů kompatibilních s MRI (bývá uvedeno na systému, ví to implantující pracoviště. Maximální intenzita MRI je do 1.5 Tesla. Stimulátor se musí přepnout do Režimu MRI („MRI Mode“)
Jak postupovat v případě jiných lékařských výkonů, je možné, že díky implantovanému stimulátoru mi nebude možné provést jinou potřebnou operaci?
Při operacích, kde bývá nutné ošetřovat zdroje krvácení elektrickým obloukem, bezpečná je pouze tzv. bipolární elektrokoagulace. Pokud je nezbytné použít tzv. monopolární elektrokoagulaci, je třeba stimulátor „zablokovat“ pomocí magnetu a poté restartovat.
Je možná porucha stimulátoru nebo jeho poškození nějakou činností, např. pádem či úrazem? Pokud by se tak stalo, je možná reoperace? Pokud bych zavinil/a neúmyslné poškození stimulátoru nebo jeho ovladače, budu nucen/a uhradit škodu?
Ano. Úmyslné poškození hradí pacient, neúmyslné jde z pojistky. Poškozený přístroj se musí explantovat (vyndat)
Hrozí pokles kladných účinků této léčby, případně plná neúčinnost stimulátoru na mé bolesti? V případě, že míšní stimulátor přestal potlačovat mé bolesti, je možné ho z páteře vyjmout?
Ano. Ale většinou je možné softwarově upravit nastavení stimulačních režimů, aby byl efekt co nejoptimálnější.
Jak dlouhá je rekonvalescence po SCS? Jaký je pooperační průběh?
Přibližně 2 měsíce.
Jakou životnost má implantovaný stimulátor?
Záleží jednak na tom, jedná-li se o stimulátor s baterií nebo nabíjitelný, a jednak hlavně na nastavení stimulace. Obecně platí, že čím častěji pacient stimuluje a s vyšší intenzitou, tím se dříve vybije. Ale při „normálním“ používání vydrží i ty bateriové okolo 10 let.
Mohu s SCS cestovat letadlem a procházet bezpečnostním zařízením?
Ano. V bezpečnostním rámu budete „pískat“, ale prokážete se kartičkou (v anglickém jazyce), že máte implantovaný přístroj. To samé platí např. u soudu nebo na některých koncertech či sportovních událostech.
Kudy mi bude do těla zaveden kompletní stimulační systém?
Elektrody jsou v páteřním kanálu (nikoli v míše a položené na míše), kabely vedou pod kůží, vlastní stimulátor obvykle bývá na hýždi (na zadku), někdy se umístí na břicho. V každém případě se nebojte, nic z těla „nečouhá ven“.
Je nějaké omezení v řízení dopravních prostředků? Např. musí být zařízení vypnuté při vykonávání těchto činností?
Nadprahovou - tonickou stimulaci při řízení dopravních prostředků vypínat. Při otočení hlavy nebo přejetím nerovnosti na silnici se může změnit poloha elektrody vůči páteři a intenzita stimulace se může nečekaně skokově zvýšit, čehož se můžete polekat.
Po rekonvalescenční době po SCS, kdy jsou již stimulační programy optimalizovány a přizpůsobeny vaším potřebám, můžete na řízení dopravních prostředků používat podprahové režimy, u kterých nehrozí riziko náhlého vylekání v důsledku zvýšení intenzity stimulace.
Mohu s SCS navštěvovat saunu, solárium a podobné aktivity? Nehrozí přehřátí stimulátoru nebo jeho poškození?
Ano. Stimulátoru má tepelnou pojistku a při zvýšení teploty se automaticky vypne. Po poklesu teploty se opět automaticky zapne.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přejeme vám klidné, láskou a porozuměním naplněné sváteční chvíle.
K tomuto přání se s vděčností připojuje celý tým Pacientské organizace Chronická bolest.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PÍŠÍ O NÁS V BLESKU
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bolesti zad
Bolesti zad patří mezi nejčastější onemocnění, která jsou důvodem k pracovní neschopnosti. Podle celosvětových údajů 60-80% dospělých alespoň jednou za život prožijí epizodu bolestí zad. Roční prevalence se uvádí mezi 15 až 45%. V tomto případě se ale obvykle jedná o bolest akutní, tzn. která buď po klidovém režimu následovaném fyzioterapií nebo po krátkodobé léčbě ustoupí a pacient se opět může vrátit do pracovního procesu a k běžným denním aktivitám. Více než polovina bolestí zad během 4 až 6 týdnů odezní bez následků. Nicméně 3 až 7% populace trpí bolestmi zad dlouhodobě i přes léčbu. Pokud bolest takto trvá déle než 3 až 6 měsíců, hovoříme o chronické bolesti zad.
Ovšem nikoli každé, byť chronické bolesti zad jsou způsobené „vyhřezlou plotýnkou“. Naprostá většina těchto chronických bolestí zad – uvádí se až 80%, tedy u 4 z 5 pacientů – je bolest funkčního původu, to znamená ochabnutím svalů držících trup ve vzpřímené poloze (tzv. svalová dysbalance) s následnými funkčními blokádami, obvykle malých meziobratlových kloubů nebo křížového skloubení. Pouze zbývajících 20% má nějaký organický podklad, který je vidět na rentgenových vyšetřeních páteře (od běžného RTG vyšetření, přes CT vyšetření až po magnetickou rezonanci MRI apod.). I zde častěji bývají příčinou potíží degenerativní změny (tedy následky „opotřebení“ páteře), často v kombinaci s nadhmotností. Z uvedeného vyplývá, že výhřez meziobratlové ploténky patří až mezi méně časté příčiny bolestí zad (závažný strukturální podklad bolestí zad se nachází v méně než 1% případů bolestí zad).
Nejčastěji se bolesti zad projeví v bederní oblasti, méně často v krční oblasti a zcela minimálně v hrudní oblasti zad.
Základním lékařem prvního kontaktu pro léčbu bolestí zad je všeobecný praktický lékař. Ten při vyšetření musí rozhodnout, jedná-li se o tzv. (1) nespecifické bolesti zad, případně (2) bolesti zad s neurologickým postižením (ochrnutí nebo necitlivost na končetinách, potíže s močením) nebo (3) specifické bolesti zad (podezření např. na zánět, úraz, nádor apod.).
V léčbě akutních bolestí zad se vždy využívají běžně dostupné léky na bolest (analgetika), obvykle paracetamol, případně paracetamol dohromady s nesteroidním antirevmatikem (NSA, např. ibuprofen, diklofenak, naproxen, nimesulid apod). Tato nesteroidní antirevmatika (NSA) jsou sice účinná, nicméně mají celou řadu omezení až kontraindikací. Nejsou vhodná u pacientů starších 65 let, u kardiaků, u pacientů s onemocněním žaludku nebo ledvin, u pacientů užívajících léky „na ředění krve“, léky na snížení krevního tlaku, některá antidepresiva atd. Doba jejich užívání by neměla přesáhnout 7 dnů. Pokud bolest přetrvává, je možné zahájit léčbu pomocí tzv. opioidů, tzn. léků s mechanismem účinku podobným jako má morfin. Tato léčba je již ale obvykle vyhrazena pro bolesti chronické. V některých případech u některých typů bolesti se analgetika kombinují s dalšími léky, obvykle s některými antidepresivy nebo některými léky proti epilepsii.
Důležitý je též pohybový režim. U akutních bolestí zad se nyní doporučuje klid po dobu jen asi 2 dnů, poté se tělo postupně zatěžuje běžnými denními aktivitami. Nezbytnou součástí i jako prevence recidivy bolestí zad by mělo být každodenní cvičení pacienta.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
S LASKAVÝM SVOLENÍM MUDr. Jana Procházky, Ph.D.
Vedoucího lékaře Centra léčby chronické bolesti při KAPIM
Krajské zdravotní a.s., Masarykova nemocnice o.z.
Ústí nad Labem
