14 dní přemýšlím, jaká zvolit slova díků a vděčnosti za to, že jsem se dostala do ambulance bolesti.

Můj příběh začal zhruba před 14 lety, kdy jsem trpěla častými bolestmi levého ramene. Prošla jsem různými vyšetřeními a všichni tehdejší lékaři mi léčili rameno. Nikoho nenapadlo, že by mohl být problém v něčem úplně jiném. Až po 10 letech odhalil problém můj ortoped, když zjistil, že mám zborcené ploténky mezi krčními obratli. Neuroložka mě doslova odbyla vyjádřením, že stav mojí krční páteře vůbec není k operaci a doporučení na neurochirurgii mi odmítla dát. Tehdy jsem vzala lékaře doslova útokem. Sama jsem si vyžádala konzultaci na neurochirurgii v krajské nemocnici. První rentgen a diagnostika k operaci. Jenže. V průběhu operace došlo k poškození kořenu nervu, nebo nervu samotného, nevím, a já se po operaci probudila s částečně ochrnutou rukou. Stav se jevil jako dočasný s tím, že se nervy v ruce zregenerují a bude zase dobře. Rok jsem jezdila na pravidelné kontroly ke svému neurochirurgovi a operatérovi.

Byla jsem tak nešťastná a zoufalá, protože jsem trpěla nesnesitelnými bolestmi, až začal být ze mě nešťastný i pan doktor. Zkoušeli jsme různá analgetika, nic nepomáhalo. V té době mi pan doktor nabídl docházet do ambulance bolesti.

Ano, tím jsem se doslova stala na nějaký čas součástí rodiny těchto skvělých lékařů. Paní doktorka se mě ujala s mimořádnou vážností. Nastaly měsíce různých pokusů, jak mi ulevit od bolestí, a tyto zkoušky byly úspěšné někdy více někdy méně, a s dočasným efektem, ale už to byl velký pokrok. Byla jsem ale nucena brát maximální možnou dávku léku na neuropatickou bolest, což mělo za následek obrovský nárůst váhy a s tím spojené potíže s pohybovým aparátem. Došly jsme tak daleko, že mě paní doktorka představila úžasnému vedoucímu lékaři centra bolesti. Ten si vyslechl můj příběh a tady nastal obrovský zvrat. Přišla další nutná vyšetření, aby se potvrdilo, zda budu vhodný pacient pro neurostimulátor. Myslím, že jsem do současné doby jeden z mála pacientů, protože tato diagnóza je spíše vzácnější, kterému byl implantován krční neurostimulátor (původně určený k jinému účelu, než se do té doby praktikovalo).

Následovala operace zavedení elektrody a dočasné připojení neurostimulátoru na desetidenní denní zkoušku. Po tomto zkušebním období následovala další operace s následným trvalým umístěním neurostimulátoru pod kůži. Dostala jsem do ruky ovladač a bolest si sama redukuji prostřednictvím tohoto malého, pro mě doslova z oblasti sci-fi, ale velice účinného přístroje. V ruce jsem po operaci krční páteře trvale ztratila cit a jemnou motoriku, ale jsem téměř bez bolestí, s léky proti bolesti na minimální hranici.

Tento příběh jsem hodně zkrátila. Doteď mám spoustu nezodpovězených otázek, ale to vše je zanedbatelné proti tomu, jak moc mi pomohli všichni zúčastnění lékaři. Cítím velký vděk vůči všem a je mi moc líto, že už se s nimi, a s ostatním skvělým personálem, nevídám tak často, protože už mě chtějí vidět jen jednou do roka, což je mi moc líto. Ale jsem si jistá, že navždy zůstanou součástí mého života. Ambulance centra bolesti byl chybějící článek v oblasti péče o pacienta.

Snad nebude dlouho trvat a stane se nepostradatelným pracovištěm jako ostatní odborná pracoviště. A to moje Centrum bolesti a ostatní pracoviště se skvělými odborníky? Za mě TOP na celém širém světě! Děkuji vám.

Správce Webu zná konkrétní jména a na vyžádání je může (po konzultaci s danými lékaři) konkrétnímu pacientovi sdělit.

Darina: Opora v týmu

Darina působila jako středoškolská učitelka francouzštiny a historie, později jako starostka. Téma chronické bolesti je jí blízké nejen z profesního prostředí, ale i z osobní zkušenosti v rodině. Právě proto vnímá, jak důležité je porozumění, podpora a citlivý přístup k lidem, kteří s bolestí žijí každý den.

Do našeho týmu přináší empatii, zkušenosti i opravdový zájem pomáhat.

František: Nevzdává se

František prochází obtížným životním obdobím. Čtyři roky má zdravotní problémy a obrovské bolesti, prošel mnoha vyšetřeními, dva roky hledal pomoc na vlastní pěst. Kontaktoval různé nemocnice, ale nikde neuspěl. Vyhledal i psychologickou pomoc.

Ale až po návštěvě centra bolesti před rokem, kde dostal injekce do bodů bolesti téměř po celém těle, se dostavila mírná úleva. Injekce bylo nutno po krátké době opakovat.

Bohužel, jako mladý člověk propadá sociálním systémem a nemá nárok téměř na nic.

František se nevzdává, stal se členem naší pacientské organizace a společně budeme pracovat na změně systému lékařské a sociální péče.

Monika: Naše hrdinka

Moniku před pár lety na přechodu pro chodce srazilo auto. Utrpěla vážná zranění hlavy, ramene a nohy. Transportovali ji vrtulníkem do krajské nemocnice, kde podstoupila několik náročných operací. Lékaři jí tam doslova zachránili život

Ale Monika se nevzdala. Vrátila se do práce, do života. Každý den bojuje s bolestí – a přitom rozdává úsměvy, jako by se nic nestalo.

Ukazuje všem, co znamená nevzdat se.

Lída: Společně proti bolesti

Lída ví, jaké to je žít s bolestí. Jako zdravotnice se denně setkává s pacienty, kteří hledají úlevu – a sama dobře ví, jak složité může být dostat se ke specialistovi. Poslední roky ji trápí bolesti kloubů a úponů, které jí znemožňují vést aktivní život, na jaký byla zvyklá.

Rozhodla se proto přidat k nám a svou zkušenost proměnit v pomoc druhým.

Vendulka: Migréna jako věčný společník

Vendulka od mládí bojuje s migrenózními bolestmi hlavy. Její zkušenosti s léčbou se nápadně podobají těm, které prožili Vlasta a Milan.I tak pracovala osmnáct let v sociálních službách s cílovou skupinou osoby se zrakovým postižením a senioři.

Nekonečný koloběh bolesti a hledání úlevy ji doprovází dodnes.

Milan: Bojovník, který se nevzdává

Milan, pracoval jako elektromechanik na šachtě, poté jako profesionální záchranář. Je dalším z nás, který si prošel peklem bolesti. Zranění po závalu v šachtě mu způsobila nesnesitelnou bolest, se kterou bojoval roky. Vystřídal mnoho ordinací, hledal pomoc u různých lékařů. Hledal naději v každém novém vyšetření a každé nové léčbě. I přes úraz vybudoval úspěšnou firmu, v níž je spolumajitelem a jednatelem.

Jeho odhodlání a síla jsou obdivuhodné.

Vlasta: Cesta z pekla bolesti

Vlasta celý profesní život pracovala ve školství, z toho dvacet let jako ředitelka mateřské školy. A pak si prošla peklem. Po operaci hlavy, která jí zachránila život, ji provázela nesnesitelná bolest. Lékaři bojovali o její zdraví, ale po operaci se zdálo, že utrpení teprve začíná. Trvalo dlouhé roky, než Vlasta konečně našla cestu k úlevě, když se náhodou dostala do centra chronické bolesti. Kde díky speciální péči a léčbě bolest postupně ustoupila. Dnes vypráví o úlevě, kterou konečně našla a je důkazem toho, že i po těžké nemoci a s omezeními, je možné žít naplno. Rozhodla se darovat své dlouhé vlasy na paruku pro onkologické pacienty.

Její životní postoj a odhodlání jsou inspirací pro nás všechny.